Poslední čtyři léta změnila zahradničení v Česku víc než dvacet let předtím. Srážky se koncentrují do krátkých přívalů, mezi nimi přichází šest až osm týdnů sucha, a zahrady, které jsme plánovali kolem roku 2010, dnes v červenci vypadají jako spálené. Řešením není intenzivnější zavlažování, ale výběr druhů, které si se suchem poradí genetickou výbavou.

Proč sucho mění pravidla

Průměrná červnová teplota se v Praze za posledních třicet let zvýšila o 2,1 °C a počet dnů s maximem nad 30 °C vzrostl z pěti na šestnáct ročně. Pro rostliny to znamená dvojí stres: kořenová zóna vysychá rychleji a nadzemní část ztrácí vodu intenzivnějším výparem. Trvalky, které tohle zvládají, mají obvykle šedé nebo stříbřité olistění, dužnaté listy, nebo hluboký kolový kořen sahající přes metr do podloží.

Deset druhů, které prověřil žár

Třapatkovka nachová (Echinacea purpurea) — kvete od července do září, snese plné slunce i chudou půdu. Kultivar ‚Magnus‘ dosahuje 90 cm a nevyžaduje oporu.

Rozchodník nádherný (Sedum spectabile) — dužnaté listy zadržují vodu, kvete v srpnu a září. Nektar využívají včely i pozdní motýli.

Šanta kočičí (Nepeta faassenii) — stříbřitá modrá záplava od května do června, po sestřihu opakuje v srpnu. Kultivar ‚Six Hills Giant‘ tvoří polštáře 80 cm vysoké.

Řebříček obecný (Achillea millefolium) — přežije i na štěrkových plochách bez závlahy. Moderní kultivary nabízejí odstíny od krémové po cihlově červenou.

Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) — fialově modré svíčky v červnu, po sestřihu kvete znovu v srpnu. ‚Caradonna‘ má černavé stonky a dosahuje 60 cm.

Perovskia lebedolistá (Perovskia atriplicifolia) — keříkovitá trvalka s aromatickým listím a bleděmodrým květenstvím. Roste i ve spárách dlažby.

Marulka horská (Calamintha nepeta) — drobné bílé kvítky od července do října, nízký polštář 40 cm. Opylovači ji milují.

Agastache (Agastache rugosa) — svíčkovité květy v odstínech meruňkové a růžové, aromatické listy použitelné do čajů. Vydrží i 35 °C ve stínu nesrážené rosy.

Máčka ametystová (Eryngium amethystinum) — ostnité květy ocelové modři, suchomilná až do extrémů. Skvělá jako strukturní prvek mezi nižšími druhy.

Čistec vlnatý (Stachys byzantina) — stříbřitě plstnaté listy tvoří souvislý koberec. Kultivar ‚Silver Carpet‘ nekvete a zůstává kompaktní po celou sezonu.

Suchomilné trvalky nepotřebují péči, potřebují trpělivost prvních dvou let, než zakoření.

Kombinace, které fungují

Suchomilné druhy vypadají nejlépe v hustších skupinách po pěti až sedmi kusech stejného taxonu. Kombinujte textury, ne jen barvy: stříbřitá šanta vedle tmavé šalvěje, k tomu vzdušná perovskia a u země polštář čistce. Doplňte okrasné trávy — kavyl tenkolistý (Stipa tenuissima) nebo bezkolenec (Molinia caerulea) — které dodají pohyb a transparentnost.

  • Výška do 30 cm: čistec, marulka, rozchodník
  • Střední patro 40 až 70 cm: šalvěj, šanta, řebříček
  • Dominanty 80 až 120 cm: perovskia, agastache, třapatkovka

Péče, která dělá rozdíl

Substrát by měl být propustný — do jílovité půdy zapracujte 30 % drceného písku nebo štěrku frakce 4 až 8 mm. Mulčování kamennou drtí o tloušťce 3 až 5 cm drží vlhkost u kořene a zároveň brání hnilobě krčku, na kterou jsou suchomilné druhy citlivé. Zálivku omezte po prvním roce na extrémní sucha — přehnaná péče zkracuje jejich život.

Časovka výsadby

Nejlepší termín je první polovina září: půda je ještě teplá, rostliny zakoření před zimou a na jaře vyráží z plné síly. Druhá vlna v polovině dubna funguje také, ale vyžaduje pravidelnější zálivku první měsíc. Letní výsadbě se pro tyto druhy vyhněte — stres z přesazování v červencovém vedru je často nepřekonatelný i pro jinak otužilé kusy.

Zahrada postavená na deseti těchhle druzích vydrží červencový týden bez zálivky bez jediného svěšeného listu. A v srpnu, kdy sousedovy hortenzie visí jako hadry, u vás kvetou echinaceji a bzučí včely.